Před cca 15 lety se začala odehrávat ve zdravotnictví nenápadná, ale ve svém důsledku naprosto zásadní revoluce. Na jejímž konci máme vznik tzv. preventivní medicíny.
Až do nedávné doby byla západní medicína založena na tom, že léčí následky. V případě nemoci se pacient odebral k lékaři, který se snažil najít odpovídající lék nebo léčbu na pacientovy problémy. V dnešní době jsme ale svědky toho, že nebývale roste množství způsobů, které nám pomáhají předcházet zdravotním problémům. Na zdraví očí je tu aplikace na oční jógu. Krokoměr nám počítá kroky, které bychom měli denně ujít, hodinky nebo prsten nám hlídají tep a kvalitu spánku. Kvůli změření tlaku už nemusíme k lékaři. A je jen otázkou času, kdy nám chytré hodinky změří glukózu v krvi bez toho, aniž bychom museli odebírat vzorky krve. Nebo kdy nám domácí testy z moči odhalí například ovulaci.
Miniaturizace medicínských technologií a naše svébytnost
To všechno je založeno na miniaturizaci technologií v minulých 15 letech. Ta přenesla mnohé lékařské přístroje z ordinací do našich telefonů, hodinek nebo do příručních přístrojů. Na jedné straně se tedy otvírá prostor pro naprosto nový způsob, kterým můžeme pomocí malých přístrojů předcházet potenciálním majoritně civilizačním chorobám. Na druhé straně tu vznikají obavy, zdali „přístrojům“ nesvěřujeme podstatnou část vlastní svébytnosti. Zdali se místo toho, abychom poslouchali vlastní tělo, neuvazujeme do světa před obrazovkou, kde nám naměřené hodnoty promlouvají do života více než vlastní pocity.
Hledání bodu v krajině
Pokud dnes už neumíme v krajině najít bod, aniž bychom neměli zapnutou navigaci, neumíme bez pohledu na aplikaci meteoradaru odhadnout, zdali bude pršet, nemůže se něco podobného stát s naším zdravím? Nestaneme se příliš závislí na technologiích i v otázce našeho zdraví? Nemluvil právě o tomto francouzský filosof Michele Foucault, když říkal, že současná moderní civilizace z nás dělá svým zdravotnickým systémem normované a poslušné členy společnosti? Dánský antropolog Bjarke Oxlund v této souvislosti provedl výzkum v domovech pro seniory. V něm se ukázalo, že kvalitu dne lze hodnotit podle toho, kolik senior ušel kroků, popřípadě jaký mu byl naměřen tlak. Tudíž číslo, které ukázal malý přístroj seniorovi, dokázalo ovlivnit pocit z jeho dne více než samotný prožitek ze dne jako takového.
Toto vše je navíc zasazeno v konturách toho, že již dobře víme, že sociální sítě, velké množství programů v televizi, nespočetné aplikace a technologické inovace, to vše je dobrým sluhou, ale zlým pánem. A jakmile se dostáváme do jejich osidel, ztrácíme vládu nad svým časem. A rovněž i část svých individuálních schopností.
Náš svět je stále více komplikovanější
Pak je tu ovšem druhá věc. Náš svět se bezesporu komplikuje a je složitější se v něm orientovat. Zatímco sedlák před sto lety měl dost pohybu, stravu založenou na lokálních surovinách s převahou bezmasé stravy a nízký nutriční příjem, dnes je naopak problematické se trochu hýbat nebo jíst lehce a s nízkým kalorickým příjmem. Ve zkratce, pokud ráno usedneme do auta, dojedeme do sedavého zaměstnání, k obědu jdeme s kolegy na menu do restaurace a večer se pak zase přepravíme autem zpět, vlastně nemůžeme jinak, než žít nezdravě. Zatímco sedlák nemohl jinak, než žít „zdravě“, i my vlastně dnes nemůžeme jinak.
Složitost světa se tedy znásobila. A zatímco v minulosti stačila na projetí Evropy mapa ze školního atlasu, dnes jsou průjezdy některými městy tak komplikované, že bez GPS je téměř nemožné jimi projet. Stejně tak k tomu, aby jeden dodržoval v dnešním světě zásady zdravého životního stylu, je dnes potřeba sofistikovaných prostředků, které nás nutí jíst zdravěji a více se hýbat. Je totiž velmi pravděpodobné, že i ten moudrý sedlák žijící před sto lety by při současném způsobu života ztloustnul a byl vystaven stejným civilizačním chorobám, jako jsme nyní my. Zkrátka proto, že současná společnost na nás nevyvíjí žádný tlak ve smyslu nedostatku, nedostupnosti obživy ani ničeho dalšího, co by nás nějak nutilo zvednout se ze židle. Darwinovo „survival of the fittest“, jakoby už neplatilo. Dnes přežije každý, otázkou je ale s jakou kvalitou života?
Mohou na nás moderní technologie vyvinout kýžený tlak?
Zde nastupují moderní technologie. Ty mají na jednu stranu bezpochyby všechna výše zmíněná negativa. Na druhou stranu nás ale dokáží dostat pod určitý tlak. Sami se od televize večer nezvedneme, abychom šli spát dostatečně dlouho před půlnocí. Pokud nám čas odchodu do postele oznámí hodinky, tak to pravděpodobně uděláme. Stejně tak si možná místo řízku se salátem dáme na oběd kuřecí plátek s bramborem.To když nám aplikace spočítá ten kalorický rozdíl. Možná obejdeme ještě o blok více. To když nám krokoměr řekne, že nám dnes ještě pár kroků chybí atd.
Rozumné využití preventivní medicíny
Zatím asi nejrozumnějším způsobem, jak používat tyto technologie a zároveň si uchovat vlastní svébytnost, je používat technologie pro identifikaci a navržení řešení problému. Následně si nový způsob zvnitřnit, abychom k němu aplikaci nebo přístroj už nepotřebovali. Například skrze aplikaci na kalorický příjem si můžeme zapisovat náš kalorický příjem několik týdnů nebo měsíců. A následně už budeme vědět i bez aplikace, zdali si k obědu můžeme dát řízek se salátem, nebo raději zvolíme kuře s rýží.
Abychom toto téma shrnuli. V následujících letech nás čeká určitě pokračování a zesilování trendu preventivní medicíny, která je zatím stále na začátku. Stále více zdravotních měření se bude odehrávat v našich domácnostech. Což bude, jako všechno v našich životech, přinášet pozitiva i negativa. Pravděpodobně je přehnané myslet si, že v hlavní roli bude stát, potažmo korporace, které budou využívat data z přístrojů pro naši kontrolu. Což je úhel pohledu současných sociálních věd. Naopak už dnes víme, že bude velmi složité udržet si určitý odstup od těchto nových technologií a nenechat se jimi pohltit.
O dalších negativech a pozitivech se lze v tuto chvíli jen dohadovat. Může to být například i proměna vztahu k doktorům a k institucím. Pokud máme více dat, než náš doktor, můžeme pociťovat potřebu provádět si vlastní diagnózu a nespoléhat se na tu doktorskou. Na druhou stranu můžeme získat důkladnější schopnost poznávat vlastní tělo. Když si bude možné vlastní pocity ověřit daty a možná tak dosáhneme úlevy pro přetížený medicínský systém.
Tak jako tak, preventivní medicína tu s námi už zůstane. A každý z nás si bude muset vytvořit rámec, ve kterém mu bude vlastní sledování těla dávat smysl.
Foto od Annie Spratt, Markus Spiske, Mitchell Hollander z Unsplash
