Nedávno jsem narazila ve starším časopisu Scientific American na zajímavý článek Hermana Pontzera, který je docentem evoluční antropologie na Duke University v Severní Karolíně. Herman Pontzer se dlouhodobě věnuje vývoji člověka a studiu velkých primátů. Všichni víme, že pro naše zdraví je důležité, jak se hýbeme a co jíme. Výše zmíněný článek se věnuje důležitosti pohybu, specificky chůze, pro dobré zdraví.
Velcí primáti a pohyb
Zajímavé je, že velcí primáti, ať už se jedná o šimpanze, gorily nebo orangutany, se hýbají všeobecně málo, ale přesto netrpí chorobami kardiovaskulárního ústrojí či metabolickým syndromem, jako my, lidé. A to ani ti v zoologických zahradách. Lidoopi tráví den sháněním potravy na malém území, hodně spí a nemálo času věnují utužování sociálních vazeb, jako je třeba probírání srsti svých druhů. Vzrušení spojené s intenzivním pohybem většinou do tlupy přinese jen občasný boj mezi samci nebo honba šimpanzů za masitou kořistí.
Evoluce lidského pohybu
Naproti tomu člověk, při sedavém způsobu života, trpí mnoha civilizačními chorobami. Proč? Pontzer předkládá teorii, která rozdíl může vysvětlit. Člověk se zhruba před dvěma milióny let začal napřimovat, což mu umožňovalo lepší přehled po teritoriu při shánění potravy a také možnost přemísťování na větší vzdálenosti při nižším výdeji energie. Takový způsob života vyžadoval více spolupráce a našim předkům se začal výrazně zvětšovat mozek. Výzkum však odhalil, že se změnou anatomie a chování našich předchůdců se měnily také fyziologické procesy v organismu, které se plně přizpůsobily intenzivní fyzické aktivitě, kterou lov a sběr vyžadovaly. Vyvinuli jsme se tak, že k tomu, abychom byli zdraví, potřebujeme daleko větší míru pohybové aktivity než naši nejbližší příbuzní – velcí primáti. K naší smůle toto platí i dnes, protože radikální změna našeho životního stylu trvá příliš krátkou dobu na to, aby se na ni lidský organismus stihl adaptovat.
Kolik máme denně ujít kroku?
Lékaři nás nabádají, že bychom měli denně ujít alespoň 10 tis. kroků. Pontzer píše, že naši dávní předci ušli denně 9 – 14 km, což představuje 12 – 18 tis. kroků. Pokud si tedy nesplníme našich 10 tis. kroků, koledujeme si o závažné zdravotní problémy. Typický dospělý Američan neujde více než 5 tis. kroků, což má za následek alarmující výskyt civilizačních chorob. 1 z 10 Američanů trpí diabetem II. typu. Kardiovaskulární choroby jsou příčinou čtvrtiny všech úmrtí v USA.
Studie Hermana Pontzera, sledující tanzanský kmen Hazdů, kteří do dneška žijí tradičním životem lovců a sběračů, ukazuje, že tito lidé mají shodný energetický výdej jako člověk ze západní civilizace, který pracuje celý den u PC (zde energii spotřebuje vysoká mozková aktivita). Na rozdíl od něj však tito lidé netrpí žádnými civilizačními chorobami.
Naše tělo se vyvinulo tak, že potřebuje nemalou denní dávku fyzické aktivity. Ne proto, aby organismus pracoval více, ale aby fungoval lépe – jako dobře vyladěný stroj. Na příkladu sledování lidí z kmene Hazda se ukázalo, že množství pohybu je důležitější než jeho intenzita. Měli bychom tedy vždy, pokud to jde, vyměnit auto za kolo, ale nejlépe jít pěšky. Studie glasgowských pošťáků prokázala, že ti z nich, kteří ušli denně 15 tis. kroků nebo chodili 7 hodin denně netrpěli kardiovaskulárními ani metabolickými onemocněními.
Cvičení, nebo změna jídelníčku?
Článek obsahuje ještě jednu důležitou informaci pro ty z nás, kteří bojují s nadváhou. Zajímavým zjištěním totiž je, že cvičení nemá zásadní vliv na úbytek váhy. 80. léta minulého století byla desetiletím „pocení se“ ve fitkách, což bylo prodáváno jako zaručená cesta ke shození nadbytečných kil.
Dnes je jasné, že pohyb je pro zdraví zásadní, ale úbytek váhy je ten jediný benefit, který sám o sobě nepřináší. Výzkumy ukázaly, že fyzická aktivita má malý vliv na denní výdej energie (sběrači a lovci kmene Hadza spálí stejně kalorií jako lidé ze západní civilizace se sedavým způsobem života), což je jeden z důvodů, proč je cvičení nedostatečným nástrojem ke shození váhy. Místo váhy cvičení reguluje způsob, jakým tělo vydává energii a koordinuje životní funkce. V případě, že tedy chceme zhubnout, musíme proměnit náš jídelníček.
Pokud chceme, vezměme si tedy z článku pro sebe každý své ponaučení.
Já přemýšlím o následujícím: Přestože mi jede tramvaj od domu před kancelář, chodím část cesty pěšky. Půjdu tedy do sebe, zakoupím batoh na záda místo kabelky na rameno a pěší část cesty prodloužím. Cíl – alespoň těch 10 tis. kroků denně. Co se nadváhy týče, zaměřím se na jídlo. I když se přes týden snažím držet, víkendy ukázkou střídmosti nejsou. Takže Prossecco možná nebude v pátek, sobotu a neděli, ale jen…………. No, raději to ještě promyslím!
Fotografie od Jonathan Chng a Unsplash
